Ochrana přírody a krajiny

Les

Česká republika se nachází v oblasti mírného klimatického pásu, kde je les dominujícím ekosystémem. Nebýt lidské společnosti, pokrývalo by společenstvo lesa většinu území našeho státu. V současné době se lesní porosty vyskytují přibližně na 33 % území České republiky. V posledních čtyřiceti letech se plocha lesních porostů u nás mírně zvyšuje.

les1Současně je potřeba napsat, že „není les jako les“. Většina lesů, které můžete vidět v České republice, jsou tzv. hospodářské lesy, kde rostou dřeviny uměle vysazené, z nichž mnohé by se na podobných stanovištích bez zásahu člověka nikdy neobjevily.

Snad se shodneme, že „příroda“ (nebo snad ten, který ji kdysi vytvořil) nejlépe sama určuje, pro které druhy rostlin a živočichů jsou vhodná různá stanoviště. Člověk se doposud může od přírody jenom učit. A pokud se člověk pokusí vytvořit jakýkoliv „umělý přírodní systém“ (například hospodářský les s nepřirozenou skladbou dřevin), musí jej nakonec udržovat za cenu nadměrného úsilí a mnohdy i vysokých ekonomických ztrát. Umělé a přírodě vzdálené lesní ekosystémy trpí více plošným poškozováním způsobovaným jak hmyzem a houbami, tak silným větrem nebo námrazou.

Lesnictví má v České republice dlouhou tradici. Občas můžete slyšet hovořit o české lesnické škole, o českém lesnickém plánování a tak podobně.

V posledních letech je patrná snaha o změnu přístupů, a to jak v lesnickém hospodaření, tak v ochraně lesních ekosystémů. Možná bude proto dobré upozornit na několik trendů, možností i evidentně slepých uliček.

Většina „lesních“ maloplošných zvláště chráněných území (přírodní rezervace a přírodní památky) má velice malou plochu (řádově maximálně desítky ha), na které je prakticky nemožné obnovovat a chránit přirozené nebo přírodě blízké lesní ekosystémy. To, co nazýváme ochranou přírody, je v těchto případech většinou pouhou konzervací určitého stavu lesa, která ale nezaručuje skutečně pozitivní vývoj k přírodě blízkému stavu lesa. Je také otázkou, zda s výjimkou národních parků a největších chráněných krajinných oblastí má být v České republice uplatňována ochrana lesních ekosystémů prostřednictvím maloplošných zvláště chráněných území. Vhodnější by v tomto případě byla spíše postupná změna způsobu hospodaření ve všech hospodářských lesích.

les2S tím souvisí také institucionální zabezpečení ochrany lesa. Nelze jistě předpokládat, že by se reálně dala zajišťovat ochrana lesa prostřednictvím státních organizací nebo orgánů státní a veřejné správy. Tato ochrana může být efektivně a celoplošně zajištěna pouze prostřednictvím vlastníků lesa a lesních hospodářů. Je tedy, podobně jako v dalších oblastech péče o krajinu, nezbytné sblížení a dobrá komunikace odborníků a specialistů na ochranu lesa s vlastníky lesních pozemků a se všemi lesními hospodáři.

Úsměvně působí informace o nákupech různě starých lesních porostů nevládními organizacemi, které pak tyto lesní porosty presentují jako „pralesy“. Vedle mediálního zviditelnění konkrétní nevládní organizace a snad v jistém smyslu pozitivního působení na větší vnímavost části české společnosti na problematiku ochrany lesa, nemá ve skutečnosti takové počínání s ochranou lesních ekosystémů nic společného.

Lesy jsou výbornou školou, kde se můžeme od přírody mnoho naučit. Musíme se ale chtít učit. Neměli bychom proto oddělovat lesní hospodaření a ochranu lesa. Správné a lesním ekosystémům prospěšné by měly být všechny kroky a všechna rozhodnutí lesních hospodářů.