Ochrana přírody a krajiny

krajina2Proč právě příroda a krajina? Proč ne životní prostředí? A proč ochrana? Potřebuje ji někdo?

Je to možná absurdní, ale ve skutečnosti je ochrana přírody a krajiny především zájmem člověka. Ne každý člověk si to však uvědomuje. V posledních desetiletích se požadavky na zdravé životní prostředí staly běžným tématem. Snad jenom málokdo dnes pochybuje, že pro kvalitní život potřebuje zdravou vodu, čistý vzduch a nezávadné potraviny. Daleko hůře si však většina z nás umí představit, jakou roli v otázce zdravé vody, čistého vzduchu a kvalitních potravin hraje právě zdravá krajina a ty její části, které jsme si zvykli nazývat přírodou.

Svět nebyl stvořen k neměnné dokonalosti. A nebude existovat věčně. Přesto mu byly dány zákony a pravidla, a svět se jimi prostě řídí. Člověk je součástí světa, ne jeho tvůrcem nebo dokonce stvořitelem. Není mu proto dáno víc, než zákony poznat, příjmout a řídit se jimi. I když nesdílím často hlasitě vyvolávané obavy, že by člověk dokázal zničit život na planetě Zemi, věřím, že je moudré poznat a respektovat „přírodní zákony“.

Člověk se potřebuje naučit chránit krajinu a přírodu, ve které žije, aby byl schopen chránit sám sebe a svoje děti. To platí pro každého z nás, ne jenom pro skupinky samozvaných a rádoby „povolaných ekologů“. Příroda nepotřebuje ochranu proti lidstvu prostřednictvím hrstky „svatých bojovníků“. Příroda si v případě potřeby poradí s lidským rodem svými vlastními prostředky. Člověk ale potřebuje pochopit, že je především součástí přírody a ne jejím pánem, a že se musí podřídit zákonům, které nevytvořil a které jej přesahují.

Následující strany jsou pokusem přiblížit šíři problematiky, která bývá často omezována na několik vybraných témat. Také se v prostředí našeho státu často setkávám s tendencí vytvářet dojem, že ochranu přírody mohou dělat jenom vyvolení státní úředníci a malé skupinky aktivistů, kteří mnohdy neznají jiný způsob práce nežli konfrontaci.

Jsem hluboce přesvědčen, že skutečnou ochranu přírody a krajiny mohou dělat pouze lidé, kteří v krajině žijí, hospodaří, pro které je krajina zdrojem obživy i prostorem pro každodenní existenci. V prostředí České republiky to jsou především zemědělci, lesníci a vodohospodáři, ale také myslivci a rybáři. A stát, který chce opravdově chránit přírodu a krajinu, musí v první řadě najít cestu a nástroje pro komunikaci s těmito skupinami hospodářů, musí být schopen ukázat jim správné cesty a musí udělat všechno pro to, aby krajina o tyto hospodáře nepřišla. Jenom ve velmi výjímečných případech by měl stát volit cestu zákazů a přísného omezování. Co bylo řečeno o zemědělcích, lesnících a dalších skupinách, platí v jisté podobě také o volených zástupcích obcí a krajů. Následující strany se pokoušejí přiblížit několik specifických oblastí ochrany přírody a krajiny.