Lesnický park Křivoklátsko

Je založení Lesnického parku Křivoklátsko aktivitou směřující proti vyhlášení Národního parku Křivoklátsko, jak jsme se v posledních týdnech měli možnost dočíst v Ekolistu? Možná ano. Měli bychom se ale spíše ptát, zda to náhodou není správně. Zda vůle vlastníků a hospodářů chránit lesní porosty nad rámec lesního zákona není důležitější a pro společnost mnohem levnější, než management národního parku, který bude společností vnímán jako státní diktát a navíc zvýší výdaje státního rozpočtu o několik set miliónů korun ročně.
V České republice neumíme a zdá se, že ani nechceme umět využívat institut tzv. „smluvní ochrany“, který máme v zákoně o ochraně přírody a krajiny od roku 1992. Z nějakého důvodu představitelům státních organizací, které mají na starosti ochranu přírody a krajiny v České republice, nevyhovuje, aby vlastníci a uživatelé pozemků byli vtaženi do procesu péče o krajinu. Naopak je zde ze strany státních organizací zřejmá snaha, aby vlastníci a uživatelé pozemků stáli „mimo“ a aby se ochrana přírody a krajiny odehrávala zcela bez jejich vlivu. Taková cesta je pochopitelně špatná a vede pouze k jedinému. K bobtnání státní administrativy, ke zvyšování výdajů státního rozpočtu a ke zvyšování vlivu pracovníků státních organizací. Skutečnost, že tento postoj vyhovuje řediteli Agentury ochrany přírody a krajiny Františku Pelcovi, mne opravdu nepřekvapuje.
Založení Lesnického parku Křivoklátsko by proto měla česká veřejnost jednoznačně přivítat. A měla by přivítat každý další projev vůle vlastníků a hospodářů vzít za své ochranu přírody a krajiny. Je totiž jisté, že pokud by všichni vlastníci a hospodáři dokázali svým rozumným přístupem garantovat ochranu přírodních a krajinných hodnot, které v České republice máme, nepotřebovali bychom armádu státních úředníků a snížili bychom výdaje státního rozpočtu o několik miliard korun.